Fotky, na které se teď dívám s těžkým srdcem
Nerada se pouštím do věcí, které zbytečně připomínají smutné události, které bolí. Tím, že se stále takové věci dějí, musíme chodit dál, ohlížet se co nejmíň. Postesknout si, ale pak se postavit na nohy.
Věřím, že není potřeba zdůrazňovat, že ztráta domácího mazlíčka (psa, kočky, králíka...) vždy bolí. A bolí hodně, protože je to člen rodiny.
Na fotkách to tolik nevypadá, ale už byl listopad, když jsem šla fotit Líďu a Andyho. Ji můžete znát z více fotek, je až k neuvěření, že poslední bylo tak dávno.
Myslím, že jsem je spolu nikdy dřív nefotila. Přitom nejsme jen kamarádky, vnímáme se jako sestry. A právě díky tomu jsem znala Andyho od štěňátka, bylo nám okolo 12. Pamatuju si tu černou kuličku a ty jeho nové hračky. Pamatuju si jak rostl, jezdil na všechny dovolené, nikdy ho nenechávali doma.
Věřím, že není potřeba zdůrazňovat, že ztráta domácího mazlíčka (psa, kočky, králíka...) vždy bolí. A bolí hodně, protože je to člen rodiny.
Na fotkách to tolik nevypadá, ale už byl listopad, když jsem šla fotit Líďu a Andyho. Ji můžete znát z více fotek, je až k neuvěření, že poslední bylo tak dávno.
Myslím, že jsem je spolu nikdy dřív nefotila. Přitom nejsme jen kamarádky, vnímáme se jako sestry. A právě díky tomu jsem znala Andyho od štěňátka, bylo nám okolo 12. Pamatuju si tu černou kuličku a ty jeho nové hračky. Pamatuju si jak rostl, jezdil na všechny dovolené, nikdy ho nenechávali doma.
A tím, že jsem dost dovolených trávila s nimi, nebrala jsem ho jako "jejich", ale "našeho".
Na těchto fotkách měl už 13 let. Člověk cítí, když už začíná být zle, že už se to možná nezlepší, už přemýšlí, co bude, až bude... A my se rozhodli je spolu nafotit na památku, protože jsme tušili... a v lednu mi napsala a já brečela jako malá. Kvůli škole jsem je mohla přijet navštívit až po týdnu, abych poprvé zažila to, co každý doma, když někdo někoho postrádá. Neslyšela jsem ten typický cinkot obojku a nikdo mě nedošel přivítat tím, že si lehne na záda a čeká na podrbání.
Zažili spolu ještě poslední Vánoce. A já nechápala, že tak dlouho otálejí s novým štěňátkem - teď už ho mají. A jmenuje se Danny. A bude psát nový rodinný příběh. Jak řekla kamarádka: Dannyho parťáci.
Na těchto fotkách měl už 13 let. Člověk cítí, když už začíná být zle, že už se to možná nezlepší, už přemýšlí, co bude, až bude... A my se rozhodli je spolu nafotit na památku, protože jsme tušili... a v lednu mi napsala a já brečela jako malá. Kvůli škole jsem je mohla přijet navštívit až po týdnu, abych poprvé zažila to, co každý doma, když někdo někoho postrádá. Neslyšela jsem ten typický cinkot obojku a nikdo mě nedošel přivítat tím, že si lehne na záda a čeká na podrbání.
Zažili spolu ještě poslední Vánoce. A já nechápala, že tak dlouho otálejí s novým štěňátkem - teď už ho mají. A jmenuje se Danny. A bude psát nový rodinný příběh. Jak řekla kamarádka: Dannyho parťáci.
Vaše Sova
To býva naozaj smutné :( Ale tiež to patrí k životu. Náš havino má už tiež 11 rokov a často sa nám naňho už ťažko díva, pretože má problémy s kĺbmi. No urobili ste spolu krásne fotky na pamiatku a dúfam, že niekedy sa dočkáme aj fotiek s Danny-m :)
OdpovědětVymazat