LUBLANIN(K)A VOL. 1

Tentokrát vám přináším něco aktuálního. Konečně. Nezapomněla jsem si sem dřív zakňučet, že toho mám hodně, že odjíždím na Erasmus, že nevím, co to přinese, ale rozhodně jsem měla všeho plné zuby. Už jsem jen chtěla odjet a být chvilku sama, od všeho, od všech. Ne, že bych neměla ráda, co dělám, ale jen na chvilku vypnout. Což se konečně povedlo.

Píšu tento článek i z toho důvodu, že jsem se zděsila, kolik mi ještě chybí fotek, které sem chci přidat. Představa, že v létě uvidíte sníh, stejně jako teď na blížícím se jaře budete čučet na podzim. Tomuto jsem chtěla zabránit alespoň občasnou vsuvkou ze současného dění.

Taky by se hodilo vysvětlit název rubriky i článku Lublanina. Komu to připomnělo bublaninu, je na správné cestě. Tento víkend jsem tu měla Samce, který zase plodil jednu perlu za druhou.

Ve městě mu osvítilo a s upřímnou radostí mi začal říkat, že su jeho Lublaninka. Tak tady to máte - když už v Lublani, tak i s novou přezdívkou.

Fotky, které tu vidíte, vznikly hned první den, kdy mě sem vezl brácha s jeho přítelkyní. Jsem jim vděčná za výlet, za pobrání miliardy věcí, kterou bych si jinak nedovolila (a pak se tu necítila opravdu jako doma - bez serepetiček v pokoji to není ono), za nocleh (protože na kolej jsem přijela pozdě) - a jako bonus za půjčení objektivu alespoň na ten den. Protože koho jiného může napadnout koupit si taky Canona a slíbit mi, že mi bude půjčovat objektiv, zrovna když odjíždím pryč, než mého bratra.

A o tom jak tu vlastně žiju snad příště. Toto berte jen jako úvod, že stále existuju nezahrabaná jen v minulosti mezi fotkama, ale stále obklopená i povinnostmi - které oddaluji tímto článkem. ♥

Vaše Sova