2/10/2019

RHODOS

Dovolená v prvním zářijovém týdnu















Vážně se v půlce února vracím na začátek září? Nedá sa svítit, když už být pozadu, tak pořádně. Jdu se sice rozepsat o dovolené, ale rozhodně tu nečekejte cestovatelského průvodce, rady, tipy... Ráda lidem vyprávím zážitky, ale když píšu, víc se nimrám v pocitech. Jak bych vám taky mohla v něčem radit, když jsem byla poprvé u moře a poprvé jsem letěla?

Už to vypadalo, že nepojedeme nikam, ale opravdu jsme loni v září vyrazili poprvé na společnou dovolenou. Jen my dva. A začalo to víc než skvěle, opila jsem se ještě před tím, než jsme šli spát, takže když nám o půlnoci zvonil budík, aby se jelo na letiště, bylo mi těžce zle. Ze slivovice a z nervů, že mám opravdu vlézt do letadla, když ještě ten týden jsem si myslela, že do něj v životě nevlezu - a já letěla, a pak se ještě těšila, až poletíme zpátky, protože jsem zjistila, že Samec, který mě uklidňoval, měl z létání větší problém, než mé nadšené já.

Teplý vzduch, na který jsem nebyla nikdy před tím zvyklá, mě praštil do nosu hned, co jsme přistáli. Pak nás čekala ještě další bomba informace, že nás ubytují až odpoledne, takže jsme šli polomrtví na snídani a pak usnuli v hotelu na lehátkách u bazénu, kde jsme se posunovali podle stínu.


Pak teprve začala ta pravá dovolená - vypla jsem. Nic víc jsem nechtěla, nepotřebovala, jen si válet šunky. Někdo má potřebu využít každičké minuty v životě co nejefektivněji, no já v těchto případech chci jen vnímat klid. A užívat si to velké nic. Jen jsme jedli (hlavně gyros), spali, hráli žolíka (podle fotky jsem v ten moment vyhrávala já...), jeli na nějaký ten výlet, jen tak se procházeli, přispívali na toulavé kočky, absolvovala jsem po dlouhé době jednu noční můru, ze které jsem se křísila půl dne, užívali si výtečné snídaně, opalovali se, koupali a zase váleli... A to je pro mě dovolená. Do ničeho se nenutit, nevymýšlet, nechat vše plynout a dohánět to, na co mezi povinnostmi doma nemám čas. Odpočívat.

A další parádní zpráva pro nás dva byla ta, že i když nejsme zvyklí být spolu pořád, protože jsem každý týden mizela do Pardubic, nezabili jsme se, dokonce jsme neměli dost... a teď se máme loučit ještě na další dobu, na co už opravdu žaludek nemám, ale jednou jsem se rozhodla jet, tak jedu - zítra už do Lublaně. Takže mezi doháněním článků o focení z loňského roku se sem pravděpodobně vleze i něco z aktuálních radostí a strastí za hranicemi. Ale hlavně žádné tipy! Protože zrovna já jsem odstrašující případ ve všech ohledech.

Vaše Sova

3 komentáře:

  1. Úplná mořská víla! :)
    Hodně štěstí na cestu do Slovinska.

    OdpovědětVymazat
  2. Krásne fotky! :) Na Rhodose som bola pred pár rokmi a veľmi sa mi tam zapáčilo, len ma trošku hneval ten neustály vietor :D :)
    What A Fancy World

    OdpovědětVymazat
  3. Parádní úlovky s kočkama. Jo jo, v Řecku potkáš kočky na každém rohu. :-)

    OdpovědětVymazat