PO BOUŘCE

Klid na dvoře

Je divné psát o bouřce, když mi momentálně stačí přiblížit se k oknu a cítím ten chlad z venku. Ještě před chvílí jsem se zase cabrala ve sněhu, a opět suším boty.

V létě by to byly jen žabky. Vím, že jednoho dne mi budou chybět ty dny u babičky. Na ty budu vždycky vzpomínat. Sezení pod pergolou, poslouchání jejích zážitků a hlazení psa. Což mi připomíná, že bych se tam měla stavit, než odjedu, a psa vzít zase na procházku.

Nejsem fanynka léta, ale miluju bouřky. Právě proto, že to léto něčím poruší, umožní mi nadechnout se. Dají mi energii a takové fotky plné temných barev a vody. Dobře, víc než temných barev je tam temné zelené, ale to je přece taky barva. Ta moje. ♥

Tím si taky odkšrtávám jeden sen, který jsem kdysi měla. Fotit přírodu. Přesně takto, aby mi zdobily plochu počítače, když už nic jiného. ♥

Vaše Sova