PLITVICKÁ JEZERA

První den v Chorvatsku

Na tento víkend budu vzpomínat jako na jeden z nejlepších a zároveň nejdivočejších tady. Možná proto, že ty ostatní mám víc v mlze. Každopádně nedoporučuji nikomu vracet se domů po třetí ráno a v osm být nastoupená na autobusové zastávce.

Ines s Danae byly překvapené, když zjistily, že já čekám na ně. Usměvavá, spokojená, připravená na výlet. Nastoupily jsme do autobusu a já začala usínat.

Tentokrát jsme jeli ve dvou autech, naše bylo stejné jako posledně, jen bez Giannise. Čistě dámská jízda. Danae opět okamžitě usnula, Ines navigovala Julii a já se usnout snažila, marně.

Čekal nás víkend v Chorvatsku, hlavní štace byl Záhřeb (o něm příště). Předpovědi počasí byly na celý víkend všelijaké, takže jsme se rozhodli (někdo rozhodl, protože jsem po celou dobu neměla sebemenší tušení, jaké jsou vlastně plány) navštívit Plitvická jezera. 

Zamilovala jsem se. Do barvy vody, do celého okolí, foťák měl pré. Mrzí mě, že se tam s největší pravděpodobností už nepodívám, dokud jsem tady, protože teď je teprve všechno zelené.

Zároveň jsem ráda za tu výhodu zataženého počasí a ještě spící turistické sezóny, nepotkali jsme tolik lidí a já se mohla vyřádit na fotkách.

Ve druhém autě se dovezli Antonia, Linda, Nicolas a Axel. Dva Francouzi, jedna Němka a holčina z Nizozemska. Nicolas mě baví s jeho francouzskou angličtinou. Axel si naopak nepřál být kdekoliv zveřejněn, takže to akceptuji, ten zůstane tajemstvím - působil tak na mě vlastně celou dobu. Antonia patří mezi nejhezčí holky, které jsem asi viděla, někdy tu přírodu nechápu. Linda vlastně taky, nejen pihy ji dělají zvláštní, ale celkově její vznešené chování.

U společné večeře, která mě tehdy naplnila nejen jídlem, ale i úžasným pocitem, když jsem se rozhlédla, připila červeným vínem a sledovala, jak všechno ze stolu mizí mezi devět lidí (přidala se k nám ještě Axelova kamarádka), seděla Linda vzpřímeně a při rozhovoru na nás shlížela. Připadala jsem si vedle ní jako bezdomovec.

Po nádherném výletě, vydatné večeři a dokrmení vínem jsem se nemusela hanbit a směle usínala za stolem s hlavou opřenou o zeď těšící se na nový den. A postel.

Vaše Sova