1/31/2016

KNIHY

Historie mého čtení; Čtu; Budou recenze?


Pro zobrazení celé fotky klikni na obrázek / lištu. ↑

Co se vám vybaví, když bych řekla: "Vaše první setkání s knihou." Nemůžu vykládat, jestli se okolo mě motaly knížky, když jsem byla embrio, jestli mi předčítali, když jsem ležela v postýlce, nepamatuju si to. Odpověděla bych to, že jsem možná ještě nechodila ani do školky, ale ležela jsem na posteli, měla jsem jít spát a mamka (ano mamka, která nečte!) u mě seděla s takovou malou zelenou knížkou a četla. Druhým takovým momentem je sedící taťka na bráchově posteli, jak čte z takové velké bílé knížky pohádky, které jsem slyšela jen z ní. Je tma, my usínáme...

Od pohádek jsem se přesunovala k fantasy, od fantasy k dětským hororům, od nich ke knížkám o zamilovaných puberťáčkách, které mi kupovala mamka k Vánocům, nakonec jsem se dopracovala k Lence Lanczové a potom skončila na střední - kde jsem dostala seznam povinné literatury a přestala číst úplně - čtvrťák - nahánět maturitu - čtečka - vracím se ke čtení. A aby toho nebylo málo, skončila jsem na vysoké a momentálně studuju literaturu. Divím se, že jsem se v knížkách ještě neutopila.

Kdybyste se však zeptali vy mě, co čtu nejradši, já to nevím. Máte oblíbeného autora, knihu, žánr? Já ne. Dojmy však ve mně



zanechávají knihy složité, s nečekaným závěrem, které mají složitý děj, nemusí být ani chronologický. Takový hluboký dojem ve mně zanechala klasika Sophiina volba. Nebo (ať se nehrabu jen v historii) trilogie Milénium rozšířená teď o čtvrtý díl od jiného autora, který jednoduše musím mít, a nemůžu se dočkat, až se k němu dostanu.

Za minulý rok jsem se dostala k 77 knížkám, ze kterých bylo 18 odborných, a ty jsem nečetla celé, stačily mi jen vybrané kapitoly. Zbytek beletrie - jsou to však samé základní české a světové díla, novinky skoro žádné. Proto si kladu otázku, jestli sem udělat rubriku recenzí. Momentálně su totiž zralá radit těm, kteří dělají čtenářák, co číst a na co se radši vysrat. Každopádně, jestli budu mít čas číst i to, co mě zajímá, ideálně novinky, které zrovna vychází, nejsu vůbec proti a ráda se s vámi podělím o zážitky z četby.

Momentálně můžete vidět jen v menu název knihy, kterou aktuálně čtu. Co vy? Čtete rádi? Mimochodem, zrovna Odysseus je opravdu pro silné žaludky, jak je toto dílo složité. Sekla jsem se okolo strany 300 a nevím, jestli někdy těch 200 zbylých přelouskám.


Vaše Sova


7 komentářů:

  1. Krásně sepsaný. Jen nevím, co si představit pod pojmem "dětské horory".
    Mimochodem, knihy miluju, občas mám pocit, že se v nich už začínám topit. :) Ale vždycky tomu tak nebylo, jako malou mě mamka, která čte 1 až 2 knihy týdně, nutila číst, určovala mi kolik stránek mám přečíst za den a zkoušela mě z nich. Né, nedělám si z tvého blogu deníček, jen malá rada: Nikdy tohle nedělej svojí dceři. :D :)

    ChicByJane

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pod dětskými horory si představíš jediné - horory, které si půjčíš ještě v dětském oddělení v knihovně, takže tuto četbu stráví i mladiství.:D

      Vymazat
  2. 77 knih?! To teda smekám! Je fakt, že já jsem počítala jenom knížky, které jsem četla ve volnu a ne ke studiu. I tak jich bylo jen kolem třiceti. Kde na to bereš čas? Moc ráda čtu, klidně i víc knih najednou. Mám ráda fantasy a momentálně jsem hodně začtená do Sirotčince slečny Peregrinové.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hodně jsem načítala do školy, takže jsem si na to musela čas udělat a dát jiné věci bokem, uvidím, jak to bude vypadat letos. :)

      Vymazat
  3. Tak ty studuješ literaturu... nějaký úzký obor? Teď zrovna čtu Autofikci od Kaneharová... mám rád Japonky. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čistě zvané historicko-literární studia, takže literatura všeobecně, její teorie, české knihy, světové, historické, současné... :D

      Vymazat
  4. Achjo tys mi tak chyběla, kočko :) Jsem hrozně ráda, že jsi zpět a těšim se na další tvoje články :))

    OdpovědětVymazat