5/18/2017

ELIÁŠ

Jaro; lamač dívčích srdcí; pocity za foťákem



I když člověk nestíhá a panika ho drží za ramena, udělá si čas na to, co má rád. Včera i dnes jsem byla fotit, právě Eliášek s pampeliškou je ze včerejška. Na zbytek se můžete těšit někdy v budoucnu.

Než za mnou rodinka přijela, čekala jsem na ně na schodech před zámkem, kolem mě proudili turisti, slunko peklo na hlavu a já najednou cítila nervozitu. Proboha z čeho, však Nošu znám, chodily jsme spolu na základku, už jsem je dřív fotila... 

Začnu být nervózní vždycky, když mám fotit děti. Jsou nevyzpytatelné, špatně se vyspí a neuděláte s nimi nic, jsou nepříjemné, odmlouvají a nechtějí se fotit. Stal se zázrak. Eliáš byl nejen v pohodě, ale ochotně stál, na foťák se usmíval a vydržel dlouho - dokud nedostal žízeň a my u sebe nikdo neměli pití.

"Foukneš si do pampelišky?" Upřímně, jen jsem to zkusila, už jsme byli na cestě z parku, ten však ochotně kývl a kvítka chytil. Moc se mu nedařilo, proto je pro mě tato fotka skvost - stihla jsem i to málo.
Máme teď krásně. Nevím na jak dlouho, silně podezřívám holky, že si objednaly počasí. Včera rodinka s Eliášem (můžete si je pamatovat odtud), dnes rodinka s ještě nenarozeným Samuelem. I na tyto fotky se můžete těšit.

V případě dneška jsem si zase všimla, jak ráda vnímám proměnu lidí, které fotím (tedy těch, co se stydí). Ze začátku mají strach v očích, jsou strnulí, buď vypadají, že opravdu trpí, nebo jde jednoduše vidět, že jsou nesví. Ke konci focení se už všichni smějeme, fotky jsou uvolněné a já se těším, až se vrhnu na jejich "úpravu" - nikdy to nepřeháním, na co taky.

Nic víc po nikom nechci, než to, aby byl svůj. A to hold u někoho trvá delší dobu, ale vždy se nějaký moment najde. A to je to, co mě baví. Fotit, dělat lidi veselejší, vidět jejich spokojenost, když se k nim jejich portrétovky dostanou.

Užívejte teplo, jaro, cokoliv, jen nebuďte v depce, na to jsem tady teď já, když zrovna nemám ten foťák v ruce.

Vaše Sova

7 komentářů:

  1. Taky mám ráda to, že se postupem času lidi víc uvolní, rozmluví se a focení si začnou užívat. Pamatuji si, že jsem kdysi dávno fotila jednu slečnu a ona byla chudák celou dobu tak strašně nervozní, že nepomáhala vůbec nic. O rok později mi napsala o focení znovu a přišel úplně jiný člověk. Byla krásná, sebejistá a focení se užívala a já si ještě teď pamatuji jakou jsem měla z fotek radost:)

    Jinak Elišák mi připomíná malého Sama z Lásky nebeské. A

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že je skvělé sledovat, jak se lidé uvolňují. Vidím to i na fotkách, kdy ty první vždy stojí za prd, než si modelka uvědomí, že vážně o nic nejde, a že jí určitě nebudu hubovat.

    OdpovědětVymazat
  3. Po dlouhý době obcházim blogy, samozřejmě zamířim hned k tvému a opět jsi mi zlepšila den <3 Super fotka! Souhlasim s tebou, už nikoho, koho fotim nenutim, aby ze sebe dělal modela. Nejlepší jsou ty spontánní fotky :)

    OdpovědětVymazat
  4. To je krásna fotka :), no deti su nevyspytatelne super, ze sa ti podaril takyto okamih :)

    OdpovědětVymazat
  5. Fotka vyšla krásne :) Ja by som sa tiež bála pracovať s deťmi, pretože nikdy neviem s akou náladou sa práve zobudia :)

    OdpovědětVymazat
  6. Jeje, to je nádherné jméno a jak jinak než nádherná fotka :)

    OdpovědětVymazat