8/11/2016

DOVOLENÁ

Útěk od "reality"; příroda a její plus a mínus; svatý klid

Nejedná se sice v tomto období o moc originální článek, ale tak je slušné navázat na článek předešlý, kdy jsem se pokoušela sbalit. 

Nejela jsem nikam k moři. Sice mě ostatní krajiny zajímají, ale stejně jsem se dosud nikam nedostala. Ano, já opravdu ještě neokusila na vlastní kůži, co je to vlastně to moře, ke kterému všichni jezdí jako šílení.

Nevadí. Od 15 let jezdím na dovolené s rodinou mé kamarádky - ta je pro mě vlastně spíš sestra a její rodina je i má rodina. Její otec mi říká "druhá dcero". (Nemyslím, že je dobré sem míchat i tu skutečnost, že vlastně děda té kamarádky žije s mou babičkou...).

Vyrazili jsme na chatu. Osm dní čerstvého vzduchu, okolního lesa, bazénu, trampolíny, shlédnutí všech dílů Harryho Pottera, neustálého přežírání, čtení Bílé velryby (kterou nemám pořád přečtenou),  alkoholu (kterého jsem se zas až tak moc kupodivu nedotkla), dětí, smíchu, antistresových omalovánek...

A taky těch nejhnusnějších pavouků, které můžete potkat jenom první den v její posteli, druhý den v mojí, třetí den na stěně... Až jsem se dostala do stádia, kdy jsem si řekla, že už jsou mi ty stvůry u prdele.
Opravdu jsem tam zapomněla na všechno. Na všechno, co mi vrtalo hlavou doma. Na to, co mě čeká, co nás může čekat. Vnímala jsem jen momenty, které jsem právě žila. Bylo mi fajn. A tak mi nebylo moc fajn, když jsem najednou seděla doma na posteli vedle nevybalených báglů.

Doma nikdo nebyl. Jen na stole na mě čekalo něco. Na malém formátu byl kus světa. Nádherná pohlednice z Faerských ostrovů. Děkuju, Veru. Přijela jsem z chaty, najednou jsem seděla zdegenerovaná na posteli, cítila se tak prázdná a nevěděla, co včil*. Pohled od tebe mi vehnal slzy do očí. Jako bych se cítila daleko od všeho, až když jsem seděla doma a projížděla pohledem tvoje písmo.

To je tak, když máte jednu kamarádku, kterou vnímáte jako sestru, snažíte se vídat každou chvíli, jezdíte spolu na dovolenou... a pak je tu druhá kamarádka, a to je zas ta nejlepší kamarádka, se kterou jste rádi, když se vidíte alespoň jednou za rok.

Dovolené jsou fajn. Ale je taky dobré si uvědomit, že dovolenou můžete zažít kdekoliv, kdykoliv. Je ve Vás.

Vaše Sova


*Včil znamená teď. Někdy taky používám "včulejky", to nesnáší pro změnu kamarádka z Hradce.

7 komentářů:

  1. Hezke, pripomnelo mi to, ze ja byla u more prvne taky "az" v 18ti. Tehdy mi vadilo, ze vsichni jezdili a my/ja ne. Ted uz to vidim jinak. Me babicce je 91 a nikdy neopustila republiku, byla jen na Slovensku, ale to tehda bylo nasi soucasti:-). Zdravim. M.

    OdpovědětVymazat
  2. Pěkně napsané.... Myslím si, že dovolená je hlavně o tom, s kým na ní člověk je a ne kde, pokud je blbá parta můžeme být kdekoliv a stejně nás to nebude bavit a naopak. Já jsem byla u moře asi 5x a zase tak moc není o co stát... Je to fajn, ale i tady u nás je mnoho nádherných míst, kd se dá strávit super dovolená :)

    OdpovědětVymazat
  3. Tvoje články jsou skvělé! :) Takováhle dovolená na chatě plná odpočinku a načerpávání nové energie by se mi teď také hodila :)

    GIVEAWAYAnother Dominika

    OdpovědětVymazat
  4. A kde máte chatu? Někde na samotě? :-) Včeulejky je roztomilé slovo, ale nikdy jsem jej dosud od nikoho neslyšela.

    OdpovědětVymazat
  5. Velmi se mi líbí design tvého blogu :) A SOVY všeobecně moc miluju :)

    Monča / KOSMETIKA PŘÍRODNĚ /

    OdpovědětVymazat
  6. Na dovolené miluji přesně to, že mám spoustu volného času, mohu si dělat co chci a kde chci. Cítím tu svobodu, ale když to skončí, jsem z toho smutná. Proto přemýšlím, jak se nevracet k té rutině - práci :D chci poznat kus světa a každý den objevit, poznat něco nového, byť jen maličkost :)

    OdpovědětVymazat