TIVOLI

Když pučí jaro; A když blbnu

To, co tu vidíte, jsou detaily z parku Tivoli, který mám blízko kolejí. Vlastně jsem si hned první týden uvědomila, že se mi tu bude líbit, protože jsem jím procházela pokaždé, když jsem se vydala do centra. Teď už jsem se vzdala chůze a vyloženě jím prosvištím na kole.

Prosvištím jím tak rychle, jako utekl celý březen, který se mi slil do jedné veliké šmouhy plné šíleností, protože jsem se vyloženě utrhla ze řetězu. A teď se ho snažím nahmatat zpátky, šátrám po brzdách... a hledím na datum.

Už je půlka dubna a já nechala proklouznout všechny povinnosti skrz prsty. Vím, že už koncem března jsem si říkala, že stačí, užila jsem si...

...a z hloubi srdce jsem začala nenávidět větu "Enjoy, it's Erasmus life!" Stačí.

Vypla jsem tak, že je pro mě naprosto nadlidský úkol začíst se do jediného článku, aniž bych mezi tím myšlenkama neutekla minimálně desetkrát jinam. A tělo si taky řeklo svoje, druhý týden jsem nemocná - a o to hůř jsem schopná se soustředit.

That's life babe. Konečně jsem se alespoň zastavila, protože nic jiného už mi nezbývalo. Teď je čas se jen inspirovat mnou samotnou. Když chodím v parku s foťákem a soustředím se na detaily - je čas soustředit se celkově.

Vaše Sova