PA, LÉTO

Jak jsem nikdy léto nemusela, letos mě i přidušenou nechalo odpočinout.

Zbožňuju na nás všech, jak si umíme naslibovat, že budeme konečně pravidelně psát a přispívat na blog, že začneme to a tamto... a mám pocit, že pokaždé, když něco takového "vyslovíme nahlas", stane se pravý opak. Takže budu mlčet. Ale v hlavě si říkám, že bych ráda smazala resty a přidala sem veškeré focení, které jsem od května měla. Nebylo jich zase tolik, ale rozhodně byly zajímavé.

Na nohy jsem se škrábala dlouho. Znovu smát jsem se začala až na konci července - smutné je, když si to člověk opravdu uvědomí.

Myslela jsem na to, že bych měla dělat něco do školy, protože (co si budem) s diplomkou na krku už ani ty prázdniny nejsou, co bývaly. A když už jsem konečně našla pohodu, tak jsem si k ní sedla, ale rozhodně jsem neudělala tolik, co bylo potřeba - a je mi to jedno. A to je přesně to, co mi už dlouho chybělo - náš milovaný mámvpi*ismus. Protože jen s ním jsem zralá udělat desetkrát víc práce, než když jsem nervózní z toho, že nic nestíhám a že to dopadne blbě. Ono nedopadne, blbě to dopadne jen se mnou, protože ty nervy to prostě nevydrží. Nic víc.

A tak jsem celé léto fotila, kreslila jsem Kačce k narozeninám, čtu hlavně Hosta, který se mi hromadil ve schránce.

Dokonce jsem ho kvůli škole odkládala, při tom se mi hodí i ke studiu. Byla jsem poprvé u moře a poprvé jsem letěla. Solidně jsem měla nervy v kýblu, dokud jsme se nerozjeli a já nezjistila, že mě to vlastně celé baví. Opravdu jsem se těšila až poletíme zpátky (jak malá). A teprve na Rhodosu jsem vypla úplně. Dovolila jsem sama sobě pořád spat, jenom žrat a válet se. A za to děkuju Samcovi, že měl odvahu a vzal si mě s sebou. ♥ Dost často jsem chodila i k babičce, právě u ní jsem byla schopná sedět i u školy. Takže mám opět spoustu perel, které navykládala, ale tentokrát jsem si nic nezapisovala, protože jsem netušila, kdy si vůbec k blogu zase sednu.

No a v pondělí "už" do školy. A já jsem tak šťastná za to, že je mi to jedno. Tak mi jen držte palce, ať mi to vydrží, protože jenom s tímto přístupem dokážu dělat povinnosti a bavit se zároveň. A já držím palce vám, ať to máte podobně.

Teď už jen nádech a těšit se z mého oblíbeného ročního období, které tiše ovlivňuje naše nálady a nutí nás choulit se k čaji, do tepla a k blízkým.

Vaše Sova