7/09/2018

VYHRABAT SE NA NOHY

... a udělat si pořádky

Ještě stále se křísím z poslední zkoušky. U nás doma nikdo netuší, co to je držet se na vysoké škole, z vlastních zkušeností, ale jen z pohledu na mě a občasného vyprávění přítelkyně mého bratra, která pokračuje na doktorské. Bioložka, dámy a pánové. A já chabá literátka - požvýkaná ze všech stran, neustále unavená, podrážděná a odmítající druhé, protože nemá čas. Pak se na všechno vykašle, čas si na ně udělá, ale o to víc je potom nepříjemná, protože zase nestíhá - jako vždy.

O škole a celkově o každodenních strastech sem píšu málo, nejde o deníček. Ale když sleduju prodlužující se pauzy, než sem zase něco přidám, nelíbí se mi to. Studuji sice literaturu, ale pod historickým modulem = literatury se dočkám, když si ji tam lupnu jako béčkový předmět, ale jinak se musím šrotit historické metody, hospodářské dějiny... Kam ta literatura zmizela? A ne, opravdu mi nestačí, že čtu knížky, i když historiků, není to to, co na bakaláři. A mě to přestává bavit.

Pokud to nespasí má připravovaná diplomová práce, kterou jsem si přizpůsobila tak, aby mě téma zajímalo, nevím. Nebo Slovinsko, kam se na půl roku v rámci studia chystám, ale nejsem si jistá, jestli jsem dost odhodlaná na to, opustit na tu dobu všechno a všechny tady. Protože se tam chystám pochopitelně úplně sama.
Myslím, že právě škola je teď původce mých depresivních myšlenek. Taky se obávám, že kdybych vyrazila k odborníkovi, tak mi je jen potvrdí, což odmítám. Nějak pro mě přestává mít smysl všechno, co dělám, co se děje okolo a pak to završím otázkou: Proč vlastně jsme? A pak už to jede.

Vzhledem k tomu, že odpovědi se nikdy nedočkám, snažím se s prázdninami začít fungovat tak, abych si našla zábavu, která mě naplní, vytvoří smysl, proč teda dělám, co vlastně dělám... zkrátka jsem se rozhodla konečně založit facebookovou stránku (odkaz časem přibude), kam vložím své fotky (ano, pořád nic takového nemám, takže vlastní úsilí šířím do okolí minimálně.) Chci se zase posunout v úpravách. Chci začít znovu kreslit, číst to, co mě baví, mít čas na sebe i své blízké, protože pro ně já tady jsem.

Takže školo, promiň, ale sereš mě. Teď dost. A mám necelé 3 měsíce na to, abych se posbírala a měla sílu ti zase čelit, jinak tě hodím pryč.

A vám všem teď přeju krásné léto. Nejen prázdniny jsou o tom, aby jsme vypli a užili si volno. Ale aby jsme si uvědomili, že od něčeho utíkáme - a jestli je dobře, že se vracíme tam, kde nechceme být.

Vaše Sova

6 komentářů:

  1. Děkuju za tenhle článek. Naprosto jsem se v něm našla, hlavně teda v poslední větě. Já jsem teď udělala bakaláře a vůbec jsem nevěděla, co budu dělat dál. Mojí (teď už bývalou) vysokou jsem neměla ráda, necítila jsem se tam dobře a vůbec jsem si nedokázala představit, že bych tam v září šla znovu. Na druhou stranu jsem si ani nedovedla představit, že bych tam nebyla, protože přeci jenom za ty tři roky jsem si na ni zvykla a nechtěla jsem odpovídat na otázky typu proč nepokračuju dál, jestli ta škola nemá navazující studium atd.. A tak jsem si podala přihlášky jinam a čekala jsem, co se stane.. A nakonec to dopadlo tak, že v září nastapuju na vysokou do Brna, do města, kde jsem byla jednou v životě na přijímačkách, daleko od všeho co z nám. Mám strach, ale jsem vděčná, že mám tu možnost začít znovu, protože to, co jsem díky škole prožívala, nebylo a není správný, potřebuju to alespoň zkusit, protože už jsem se fakt bála, že bych další roky tam psychicky nezvládla. Ani nevím, proč ti to sem všechno píšu, snad jen, že v tom nejsi sama, že je nás víc, kterým škola způsobuje depresivní myšlenky, ale tak nějak pořád doufám, že i to má svůj důvod, třeba i jenom ten, abychom si uvědomili, co nechceme a že není slabost to "vzdát". Držím palce, ať ti léto pomůže utřídit myšlenky :)

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ♥ ♥ ♥ Jsem ráda, že ses tak rozepsala, jsem ráda, když na mé články někdo zareaguje od srdce. Je fajn zjistit, že v tom člověk není sám (a já to vím), zároveň je to smutné, jak je ta doba nastavená, protože je nás opravdu hodně, co se necítíme dobře v tom, co děláme.
      Moc ti držím palce, ať ti Brno přiroste k srdci a máš se tam dobře. ♥

      Vymazat
  2. Já byla špatná z bakaláře, naopak navazující studium jsem si dost užívala, protože jsem konečně studovala něco, co mě bavilo (měnila jsem při přechodu obor). Z mé zkušenosti ty dva roky na NMgr. utečou hrozně rychle. Jestli ti zbývá jenom rok, tak zavři oči a drž se, titul už za těch pár měsíců odříkání stojí. A Erasmus je skvělá zkušenost, dalo mi to snad více, než celý bakalář. Osaháš si jiné prostředí, styl výuky, nové zajímavé předměty... Zdaleka to není jen o party a seznamování, jak se občas prezentuje. Navíc Slovinsko je nádherná (a levná) země. Tak moc držím palce! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Má sestra je na vysoké škole. Chemie. A opravdu nechápu, jak tak krásně proklouzává učením. Kolikrát vidím ty chemikáře a biology a byla jsem "zvyklá" na názor, že "humanitní to ve výsledku nemají tak těžké", jenže to se právě dost rychle změnilo, kole se objevují lidé z hum., které bych dokázala do tvého článku vpasovat téměř slovo od slova a ta změna mi působí dost zmatky. Však ale přeji mnoho štěstí, po studiu už tě nečeká žádné učení kromě takového, které budeš chtít (doufám). :)

    OdpovědětVymazat
  4. Půl roku uteče, ani se nenaděješ. Určitě ti pobyt ve Slovinsku doporučuju. Je to ta nejlepší "škola" na celý život. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Držím ti palce a želám veľa síl a oddychu, aby si sa z toho stresu a všetkého za tieto mesiace pozviechala. Mňa síce vysoká čaká až od septembra, ale celé to maturitné obdobie mi tento rok dalo riadne zabrať, ešte teraz sa akosi spamätávam. Niekomu to môže pripadať smiešne a povie si, veď to nič nie je, sú oveľa horšie veci. Áno, sú, ale každý sme iný a reagujeme na veci odlišne. Slovinsko bude určite skvelá skúsenosť, čo ti toho veľa dá, istotne to za to stojí! A ak budeš čítať, určite sa s nami podeľ o tipy na knižky :)

    OdpovědětVymazat