6/29/2017

KOMUNISMUS A SMRT JEZEVČÍKA

Pavel Kohout: Kde je zakopán pes; Co číst do školy; Co číst jen tak

V duchu si nadávám, že jsem se k tomuto nevyjádřila hned, co jsem odložila čerstvě přečtenou knihu. Tolik pocitů, tolik dojmů, které mě donutily se konečně rozepsat o literatuře.

Není to dlouho, co mi jméno Pavel Kohout neříkalo vůbec nic. Hanba? Těžko říct. Určitě nejsem jediná. Naše generace už prostě nežije v dobách komunistického režimu, informace o něm se nám zprostředkovávají z vyprávění rodičů, prarodičů, z televizních pořadů... Každopádně narazila jsem na jméno Kohoutovy ženy. Jelena Kohout. Vzhledem k tomu, že mám ráda humor, tomuto jsem se nemohla přestat smát. Tak se prostě jmenovat chceš.

Když jsem ale otevřela knihu Kde je zakopán pes, sklaplo mi. Tyto informace se hodí nejen pro "obyčejného" čtenáře, ale zejména pro studenty, kteří tápou v dobách minulého režimu, pletou se jim autoři, kteří publikovali v samizdatu, oficiálně a v exilu.

Během pět seti stran jsem se seznámila nejen s Pavlem, jeho ženou, ale i s jejich jezevčíkem (a vy víte, že my jezevčíka máme). Už ze začátku dává najevo, že se jedná o jejich psa, který má být později zakopán. Neodpustí si to ani v průběhu dalších kapitol, kde svému čtenáři stále připomíná, že k tomu opravdu dojde. Zatímco svým textem promlouval ke svému psovi Edovi, vzpomínal na dobu, kdy byl režimem utiskován, několikrát vyslýchán, bylo mu vyhrožováno, a jeho rodina a všichni, co se s ním jakkoliv zapletli, měli problémy také.



Toto vzpomínaní, které je započaté rokem 1969 se po každé kapitole prolíná s létem 1978. S dobou, ve které se ke konci promění oslovovaný subjekt na jeho ženu, protože o jezevčíka vzápětí přicházejí...

Jeho osud je proplétán spolu s dalšími, jako byl Ludvík Vaculík, Václav Havel nebo Jan Patočka. A právě proto doporučuji knihu těm, kteří se ztrácejí v tom, jaké osobnosti tehdy měly potíže, a zajímá je samotná Charta 77.

Ke knize přistupuji s určitým nadhledem. Pavel Kohout měl své problémy, nebylo to příjemné období (sama jsem vůči němu pociťovala určitý respekt, obdiv, střídalo se ve mně smutno s pobavením). Režim je vystižen z pohledu autora, tedy se silně zaujatým postojem. Ale poskytl mi informace, které mi dříve chyběly, poprvé jsem pocítila opravdový hněv vůči tomu, jak fungovala vláda a její organizace.

Vždyť to znáte. Utrpení lidí je zobrazováno na každém rohu ve všemožných podobách, jakmile má však odpískat lidskou blbost zvíře - je zle.

Pokud bych měla knihu hodnotit, dostane ode mě 5 z 5. Může za to samotný příběh, styl psaní, ale i samotná informovanost. Za to děkuji a doporučuji k přečtení.

Vaše Sova

4 komentáře:

  1. Upřímně jsem o knize ještě asi neslyšela, ačkoliv tyto témata jsou mi blízká, rozhodně to zní dost zajímavě a už hledám, kde ji sehnat :D

    OdpovědětVymazat
  2. Very nice post and really interesring!
    www.recklessdiary.ru

    OdpovědětVymazat
  3. Já teda upřímně moc nečtu, ale tahle kniha vypadá zajímavě! :)

    http://neverforgetneverlookback.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat