4/10/2017

ACH, TY CHVÍLE U BABIČKY

aneb Co babička s dědou tlápou

V informacích o mé osobě uvádím, že mi občas nebudete rozumět. Nastává ta chvíle. Vzhledem k tomu, že pocházím z Jižní Moravy, jsem obklopena několika nářečími a kazím tím "čecháčky" v Pardubicích. Nemějte mi to za zlé, jako celý tento článek, věřím, že nebude poslední v podobném duchu.

Když mluvím, mám silný přízvuk, což jsem zjistila díky reakcím lidí ze školy. Každopádně se okolo mě najdou ti, kteří mluví ještě víc "po našem" a to je teprve sranda poslouchat. Představuji vám mou babičku z Lanžhota, kde mají své vlastní slova (nepřeháním) a dědu, který je původem ze Slovenska, ale tak nějak si řeč sjednotili. "Třicet roků už žiju ve Valticách a pořád mluvím po Lanžhotsky. Šak co sa budu opičit."

Než se však pustíte do čtení - upozorňuji na vulgární výrazy, které někoho můžou pohoršit, někoho pobavit, s někým to nemusí udělat nic. Já sprostě mluvím, což nemám potřebu propagovat ve vlastním textu, každopádně u citování mých prarodičů se tomu nevyhnu. Ani omylem. Můžete si říkat, co je to za lidi, že mluví před vnoučaty tak, jak mluví, ale za prvé: dítě už nejsem a mluvím hůř jak oni. Za druhé: když jsem byla malá, snažili se být slušní. "Kurva!" ozvalo se z kuchyně a já se začala hihňat v obýváku. "Veroniko, já sem řekla kůlna!" Takže tak.

Následující výroky vznikly minulý víkend, kdy jsem šla babičce pomáhat se zdobením perníků a trávila tam poklidné chvíle s učením. Vždycky se zasměju, jak spolu s dědou mluví, ale až teď, kdy mě napadlo si jejich hlášky zapisovat, nestačila jsem zírat, kolik toho je.

  • Děda: "To je reklama jak když sere a maluje."
  • Babička vypráví, jak jim volají lidi z reklamek apod. Důležité je uvést, že babička s dědou spolu žijí "na psí knížku", takže má každý jiné příjmení. Což se nevyplácí těm, kteří jim volají. "Verunko, my jak si lehnem, tak vždycky volá nějaká pinda ušatá." Potom mi vykládá, jak takový rozhovor vypadá: "Volám s paní K.?" "Ne, paní K. není doma, já su tu na návštěvě." "A bude paní K. doma v pondělí?" "Nevím, možná jo." "Tak jí vyřiďte, že jí v pondělí zavolám." Babička pak dědovi říká: "Dědo, v pondělí budou volat nějaké paní K."
  • Děda u oběda: "Staří ludé jeďá užičkú, aby sa nezasrali."
  • Rozhovor s babičkou o zubech. "Babi, mně vadí, že mám sice zuby dobré, ale nažloutlé." Ona mi pohotově odpoví: "Verunko, daj ty zuby sem, já ti je dám do mojeho hrnku, mám na ně dobrú tabletku."
  • Babička: "Půjde ti to papírem vytahnút?" "Ano, babi, vytisknu ti to."
  • Sledovali Nebezpečné vztahy. Babička: "To je šulin makový!" Děda: "Tys ho někdy viděla?"
  • Moudro do života ohledně chlapů. Opět slova babičky: "Radši kurviča, jak chlastača."
  • Další moudro, tentokrát od dědy, který se musel vracet pro kladivo. "Jo, co není v hlavě, mosí byt v nohách."
  • Na dvoře jsme seděli na židlích, kde je potřeba "podprdelník", vzhledem k tomu, že jsem kost a kůže a babička pravý opak, já ho pod sebou měla, ona ne. Řekla, že jí to nevadí, já že mně jo, protože "sedím na kosťách" a ona odpoví: "Jakože já su vykostěná?" a začne se smát.
  • Najdou se i přeřeky. "Už ta polévka skončila?" Chtěla se zeptat na pohádku.
  • Vyklízeli sklep. Babička: "Kdybys věděla, jaké poklady sú ve sklepě. Dědictví otců." Donesli mi odsávačku na mléko, prý jestli se mi nehodí. Potom vysypávali 12 let staré sunary. "Vidíš kolik dětí by sa najedlo?" Z krabic si vybírala barevné lžičky. "Oranžová, zelená, červená... a tady kurvy nedaly nic."
  • Vyhazovali spoustu sklenek na zavařování. Třídí odpad, takže vršky zvlášť, sklo zvlášť. Když cpali do igelitky vršky, děda prohodil: "Tam to ide jak do nebožky." Babička se začne smát a zhrozeně se mě ptá: "Veroniko, čulas to? On to asi zkúšal."
  • Děda zalévá kvítka a napouští si vodu. Babička ho pozoruje, že tam ještě něco musí přidržet. "Tos mi ještě neukázal." "A co ti mám ještě po třiceti rokách ukazovat?" Po chvilce si děda vzpomene: "Do prdele, tu petržal sem nezakryl." Babička: "No a co, ona nezhasne." Chtěla říct "nezmokne".
  • Abyste si nemysleli, jim nerozumí ani jejich sousedi. Babička s jedním mluví: "Nechceš štandl?... A když ti řeknu galetka na sádlo, tak víš?... Marja józef, odkáď si!"
  • Romantika na závěr. Děda: "Až zatřepem bačkorama, co budeš dělat beze mňa?" "Nic, půjdem za tebú."

Jsem ráda, že mám babičku takovou, jaká je. Nikdy mi necpala moudra typu "To za našich let...", protože ona ví, že je sama čert. A proto se tam tak ráda vracím. Tam se nedočkáte odsouzení, naopak se ještě pobavíte.

Vaše Sova

7 komentářů:

  1. :D s prarodiči je někdy prča. Lepší než když sedí a vykládají o nemocech. Se člověk aspoň pobaví :)

    OdpovědětVymazat
  2. Taky jsme studovala v Pardubicích a i když jsem se narodila jen na pomezí Čech a Moravy, tak se mi za spoustu výrazů taky smáli. Mě pro změnu vytáčí to jejich oj. Jdu k tatoj mi trhá uši:D

    Jinak koukám, že u babičky a dědy je veselo a tak to má být!:) Moje babička je bývalá paní učitelka ve školce, takže ještě doteď mě pucuje, když řeknu slovo prdel:D kdyby chudák věděla:)

    A fotka nová fotka v menu je krásná!:)

    OdpovědětVymazat
  3. Je pravda, že je rozdíl, když mluví se starší dcerou, než s osmiletou, kde mají tu "povinnost" vychovávat. Občas mě překvapuje, kolik v republice existuje nářečí, každopádně některé výrazy jsou opravdu vtipné :D A u některých (například s tím papírem) bych byla asi poměrně zmatená :D

    OdpovědětVymazat