9/19/2016

HOST

Nejen nakladatelství a literární časopis, ale hlavně příjemné prostředí (alespoň pro člověka, který ještě nestihl mít stresy z práce)

Nemám ráda takové klišé v podobě tvrzení splněných snů. Každopádně já si to uvědomila v momentě, kdy jsem sama seděla u počítače a už mi hrabalo z prašivých kurzív, které jsem hledala v časopise a ukládala to do archivu na internet... "Ty vole, však já sedím v redakci."

...

Host se pro mě stal praxí. Věděla jsem, že nastane čas, kdy si budu muset nějakou hledat, bála jsem se, že budu ráda, když skončím někde v knihovně nebo ve Valtickém zpravodaji. Psala jsem na Burdu, ozvali se mi z Mafra, že na mě předávají kontakt... Jenže s tím kontaktem už bojovala Leny a já věděla, že tam už je to stejně obsazené. Co včil?

Tak jsem to riskla. Jenom tak jsem se ozvala do Hosta. Je to v Brně, není to tak daleko a hlavně je to nejblíž mému oboru. Prostě literatura. Oni odepsali a já hleděla, že ještě byli rádi. Já byla ráda!

Radost upadla v momentě, kdy jsem mžourala očička do textů v časopise a hned na to zvedala hlavu k monitoru - dávat čísla do archivu na internet je pohoda, dokud nemusíte opravovat formát textu u jednotlivých slov, kde je to potřeba. 




Jednu dobrou věc jsem si z toho ale vzala - měla jsem možnost si "rychloočně" pročíst jednotlivé články.

První odměnu jsem měla v podobě rozhovoru, který jsem měla za úkol připravit s Helčou a její kamarádkou. Poukazuji tak tímto odkazem → klik ← nejen na text s mým jménem v záhlaví, ale hlavně na jejich blog, který je boží a měl by ho číst každý, kdo rád čte. Myslím to vážně. Tu nejde o chladné představení knížek, tu jde o to vše prožít a dostat se tomu pod kůži.

Návrat k archivu mi srazil hřebínek, ale hned na to jsem opustila činnost pro časopis a přesunula jsem se k nakladatelství. Tam jsem hledala kontakty k propagaci nově chystaných knih. Sranda je nahánět... Oči jsem měla ještě menší než u archivu. 

Během toho posledního týdne se najednou ozvali ještě další 2 lidi, kteří prosili o pomoc a já se jim pokusila vyhovět. Poslední den ke mně Honza (Jan Němec) přišel, sedl si a řekl, že s ním potom půjdu do skladu a můžu si vybrat tu odměnu.

Hosta jsem odcházela vysmátá jak na Ježíška se 7 knížkama. Zároveň tak nějak tajně doufám, že jsem tam nebyla naposledy.


Vaše nadšená Sova


1 komentář:

  1. Gratuluju k výborné praxi. Mimochodem, 89 Publishers mám opravdu, ze srdce ráda a skvělý rozhovor.

    OdpovědětVymazat